O VÝSTAVĚ

Výstava s názvem Hudba na plátně představila obrazy mladé autorky Sáry Svobodové, která se nechala inspirovat písněmi hudební skupiny Psí vojáci. Své místo našla na půdě Knihovny Václava Havla. Právě díky Havlovi frontman kapely Filip Topol poprvé veřejně vystoupil v úvodu koncertu Plastic People of the Universe na Hrádečku roku 1978. O rok později si již kompletní kapela Psí vojáci zahrála poprvé oficiálně, a to na Pražských jazzových dnech roku 1979. Vernisáž výstavy se konala v den 38. výročí tohoto koncertu, tedy 3.11.2017. Výstava vznikla ve spolupráci s Filipovým bratrem – Jáchymem Topolem, který v knihovně působí jako programový ředitel.

Jedinečný koncept výstavy nalákal po dobu svého konání od 3.11. do 5.11.2017 přes 200 návštěvníků. U každého obrazu byl připojen přehrávač, díky kterému si návštěvníci mohli poslechnout danou píseň, která Sáru inspirovala k tvorbě. Autorka tak chtěla poukázat na spojení své tvorby s hudbou a texty písní. První obraz na motivy písně Dívka odjezdu Sára namalovala ve studiu Draw planet, které je jen pár metrů od budovy, kde žil Filip Topol. Původní myšlenkou bylo namalovat sérii obrazů k danému hitu, ale Sářina inspirace jí vedla dál. Vzniklo osm jedinečných obrazů na motivy osmi písní slavné undergroundové kapely, která i nadále oslovuje své posluchače napříč generacemi.

„Jsem zamilovanej, tak zamilovanej, že mi rostou hvězdy na zádech.”

– Filip Topol

Výstava momentálně není přístupná veřejnosti. Jsme otevřeni nabídkám ke spolupráci.
Pro více informací o výstavě nám napište na psivojacihudbanaplatne@gmail.com.

AUTORKA

Sára Svobodová

Sára se narodila v Praze roku 1993 a vystudovala pražské gymnázium. Po maturitě se vydala do Dublinu a strávila v zahraničí téměř dva roky jako au-pair. Právě tam se začala více věnovat vlastní umělecké tvorbě. Navštěvovala výtvarné kurzy, kde se naučila práci s olejovými barvami. S kurzy pokračovala i po návratu do Prahy ve studiu Draw planet, kde vznikla i série obrazů výstavy Psí vojáci: Hudba na plátně. Sára pochází z rodiny, ve které má umění své právoplatné místo. Sářin bratr se živí grafikou a skládáním hudby, její matka se rekreačně věnuje malbě skoro celý svůj život, a svou vášeň přenesla i na Sáru. Ta má malování má už od dětství jako zábavu a potěšení.

OBRAZY

Marilyn Monroe

 

Má určitý problémy každej má svý problémy
ale už se to vleče hrozně dlouho má svou holku
platinová blondýna s drápkama a celá bílá průsvitná
když seděj v baru všichni na ní civěj chlapi
jí posílaj dvojky choděj za ní a chtěj jí líbat ruce
von jako dyby tam nebyl tak jí chodí pro
dvojky a voni jí říkaj no hele ty seš celá

Marilyn Monroe…

Jako tuhle na jedný garden party na kopci ve čtvrti
jí běhal pro jeden drink za druhým a sám je do sebe
házel vo závod aby vydržel všechny ty pohledy
který jeho milou svlíkaly a byl tam hostitel
a ten k nim přišel vobrátil se k němu a řek mu
no hele ta tvoje to je úplná

Marilyn Monroe…

Neví co má dělat cejtí se starej a špinavej
asi jí dá vale nedávno jí to řek jen se
usmála a koukala do nebe fakt teda tohle
pro něj není radši si dá někde pivo se známým
než aby se tlouk vode zdi ke zdi svý hlavy a snil
že jen von je ten pravej a jedinej koho chce

Marilyn Monroe…

Žiletky

 

Když je moon v Utahu
chytáme se za hlavu
zalitý v olovu
únavou na hubu

Pocity jak žiletky
žiletky mý baletky
a v pustým dni
pustý bradavky

Jedeme ve vlaku
a v podstatě furt
s peklem a andělem
než se nadějem

Žiletky na těle
žiletky v těle
žiletky ve vlasech
žiletky a jeden steh

Žiletky na těle
žiletky v těle
žiletky ve vlasech
žiletky a jeden steh

Žiletky na těle
žiletky v těle
žiletky ve vlasech
žiletky a jeden steh

Žiletky na těle
žiletky v těle
žiletky ve vlasech
žiletky a jeden steh

Russian mystic pop op II.

 

Černá duše
na tom světě
nepomůže
jenom kvete

S černou duší
nemůžete
na tom světě
jen tak hbitě

Z duše mi vykvet
velkej černej květ
tak velkej
jako tenhle svět

S černou duší
nemůžete
dívky milovat
na tom světě

Mít jen přítele
kterej tuší
že máte na tom světě
černou duši

Z duše mi vykvet
velkej černej květ
tak velkej

Chce se mi spát

 

Když přídu ráno domu
sednu si a zapnu televizi
venku choděj krásný holky
začíná novej den
no jo ale co dělat
chce se mi spát
Občas se osprchuju
zatopim v kamnech
Holky se mi dívaj do oken
z televize se na mě taky dívaj
no jo ale co dělat
chce se mi spát

Jednou mi jedna řekla
že vypadám jako James Dean
ale že je vidět
že prej moc chlastám
co na to říct
chce se mi spát
Byla moc krásná a voněla
Kouřila drahý cigarety a furt se smála
v očích měla plameny
byla to velká láska
no jo ale co dělat
chce se mi spát

Nechci vypadat jako James Dean
Nechci kouřit drahý cigarety
Nechci se smát
Nechci polykat plameny
stejně to nejde
chce se mi spát
Protože když ráno přídu domu
sednu si a zapnu televizi
venku choděj krásný holky
začíná novej den
no jo ale co dělat
chce se mi spát

Kruhy

 

Kruhy pod molem
Kruhy ve vrbě
Kruhy v pěstích
Kruhy před očima
Kruhy jak vzteklí psi
Svistot kruhů mezi tlapama

Tak mi pomož rozplést ty kruhy
Tak už mi pomož
rozetnout ty nekonečný kruhy

Dívka odjezdu

 

Jseš dívka odjezdu
voníš cestou
jseš vlak, letadlo, loď a vítr
Přijelas a odjedeš
Prožili jsme spolu malé requiem
Listí padalo, slunce oslepovalo
a město to tiše hlídalo

Tehdy jsem se nemohl a ani nechtěl
s nikým domluvit
Byl jsem tak hluboko
A ty jsi kráčela
pohazovala hlavou a bravurně telefonovala
Asi jsi tam v těch ulicích měla křídla

křídla s úsměvem
Jak by bylo krásné tam položit tvář
Ale jsi dívka odjezdu

Prožili jsme spolu malé requiem
Až tady nebudeš
budu se vracet k těm tónům
k těm podivným harmoniím,
které padaly stejně jako tanec listu
Doufal jsem, že nebudu žít requiem
že ani nestihnu zapálit svíčku na svým vlastním hrobě
ne – ne – nestihnu
Ale zapálím jí tobě
Na tvý další svatbě
Ve tvým příštím městě
Ve tvým dalším telefonu
Ve tvým příštím requiem
Ve tvým příštím odjezdu

Začal jsem pít na dluh
všude kde to šlo
Dluhy se vznášely kolem mojí hlavy jako mouchy
a jako mouchy znamenaly a jako mouchy bzučely
Ale řekni mi:
co jsou dluhy proti tvým křídlům?
Proti tomu jak pohodíš hlavou?
Proti tomu jak odjedeš?
Proti tomu jak mi nerozumíš,
když se zmůžu něco říct před půlnocí ve zmrzlým metru
a ty řekneš: “Co?”
Pak přijede vlak.

Vždycky se najde nějakej snaživej blbec,
kterej ten vlak dokočíruje zrovna tam, kam nemá.

A ty asi odjedeš.
Pohodíš hlavou, usměješ se někam do země
a asi fakt normálně odjedeš.
Jseš dívka odjezdu.

Budu stát a křičet
Budu tě hledat
Budu se dívat
Pak si někde sednu a budu pít na dluh.
Ale jen tak, jen tak…
nebudou v tom pouta ani závaží.
Budu se koukat rovně a říkat si:
“Hej, mladej, ona fakt odjela.”
A budu lapat tóny requiem.

Možná si pak dám jednu pěstí do brady
pučim si další peníze
a bez mluvení, bez domluvy,
ale s pohledem rovně
si koupím od nějakýho bezvýznamnýho obchodníka
se zaplaceným sociálním pojištěním
auto.
Pomalu se do něj posadím
nastartuju a rozjedu tu kovovou klec.
Možná si budu i pískat
Až se pořítím z města budu si pískat
píseň dívky odjezdu.
Krajina kolem se asi bude měnit
Možná okna toho auta zahalí tvoje křídla
Možná ne – to by bylo příliš snadné.

“Jak to skončí?” “Co?”

Skončí to někde v nějakým městě
na zbytečným rockovým koncertě
kde bude vidět na hudebnících jejich nuda a úpornost.
V koutě.
Plnej špatnýho piva a špatnejch myšlenek
začnu si pískat naše requiem
Vyjdu ven před ten úžasnej klub
plnej sprejovejch nesmyslů
a aniž bych mrknul na svý unavený auto
odejdu na nádraží

A to bude můj odjezd.
Budu myslet na tebe
na tebe ve vlaku, v letadle, na lodi, ve větru
Budu přemýšlet, kde se navečeřím
jestli si nenatrhám zmrzlou kukuřici pro prasata
Budu snít o tom
jak by to bylo
kdybych položil svou tvář na dech tvých křídel.
Budu v rachotícím smradu vlaku
a začnu zpívat
začnu zpívat:
Byla to dívka odjezdu
Byla to dívka odjezdu
Byla to dívka odjezdu.

Jen se tak projdi

 

Jen se tak projdi po městě
Podívej se támhle a pak támhle
Třeba si něco i kup
Jeď tramvají a dívej se
Dávej pozor kam šlapeš
Támhle maj párek v rohlíku
a vedle by sis mohla dát pivo
Ale radši tam nechoď, fakt
neblbni, nechoď tam
Kdybys jela metrem
musíš si koupit lístek
a je tam průvan

Choď si po tom městě
Plno sekáčů čeká jen na tebe
Kup si cigarety
Nebo di klidně do kina
ale hlavně, prosím tě,
hlavně se přitom všem
nevotáčej za sebe
Kdo ví co za tebou
chodí za příšery…

Píseň

 

Měsíčku na nebi
nekoukej na lidi
budeš mít oči
celý červený

Nejistý hvězdáři
vztekle by remcali:
“Podívej, kolego,
změnil si líčení!”

Pak by vyslali
raketu do nebe
s kapkama do očí
určenou pro tebe

Tak schovej se, Měsíčku
schovej se za mraky
nenech se spoutat
nasadit návleky

Lepší, když budeš mít
svý oči červený
a občas jen mrknout se
jak vztekaj se na Zemi

Podívej na mě
už mi z toho šíbe
zpívám tu podlaze
a ona se hýbe

Tančíme spolu
tanec noci
Zpívám jí k tomu
o bezmoci

Vždyť není třeba
mít zvláštní odvahu
jen tak si sednout
a oslovit podlahu

Ale co lidi ráno?
Zas celý sražený
S vráskama zloby
jakoby zmražený

Možná si všimli už
že i to Slunce
oči má celý
doruda zbarvený

Ale já vím
že nejsou to záněty
že nad lidma jen
pláčou planety

MERCHANDISE

SPOLUPRÁCE

V rámci vernisáže a výstavy bylo možné přímo od autorky zakoupit limitovanou edici samolepek, pohlednic, plakátů, placek a dalších drobností s motivy obrazů.
V případě zájmu o doprodej kousků z edice
nás prosím kontaktujte na e-mailu
psivojacihudbanaplatne@gmail.com, kde vám sdělíme kompletní informace o nabídce i cenách. 

V případě zájmu o spolupráci kontaktujte prosím psivojacihudbanaplatne@gmail.com

PARTNEŘI

Akce se koná pod záštitou Vyšší odborné školy publicistiky